NIS2 READY
Ne každý ambasador technologické platformy je zároveň mistrem Slovenska v maratonu. Martin Rusina propojuje dva světy, které se na první pohled mohou zdát úplně odlišné – svět vrcholového vytrvalostního sportu a svět IT projektů a kybernetické bezpečnosti. Přesto mají mnoho společného: disciplínu, systematickou práci, dlouhodobé cíle a neustálé zlepšování.
S Martinem jsme si povídali o jeho sportovních začátcích, největších úspěších, práci v IT, o tom, co člověka naučí běh na dlouhé tratě, ale také o tom, proč se stal ambasadorem platformy Tazilla – CISO as a Service. Postupně se dostáváme od sportu přes pracovní život až k paralelám mezi během a řízením kybernetické bezpečnosti.
Otázka: Martine, jak začala tvoje sportovní kariéra?
Martin Rusina: Začátek byl trochu klikatý, protože jsem nezačal rovnou během. Nejdřív jsem byl cyklista. Přivedli mě k tomu hlavně strýc a bratr. Nebyli profesionálové, ale začali jezdit na horských a silničních kolech a také trochu závodit.
Můj bratr je o 12 let starší než já a závodění se věnoval vážněji. Byl pro mě vzorem, a tak jsem začal jezdit na kole také.
Během pandemie covidu, kdy byly zavřené hranice, jsem začal běhat. Když se pak znovu začalo závodit, přihlásil jsem se na svůj první závod, dosáhl dobrého výsledku a začal se běhu věnovat víc. Ve svém prvním závodě jsem skončil druhý, což byl skvělý výsledek. Tehdy jsem si řekl, že se do běhání pustím naplno.
Otázka: Kdy sis uvědomil, že bys to s během mohl myslet opravdu vážně?
Martin Rusina: Úplně na začátku. Po jednom z mých prvních běhů si mě všimli lidé z Bratislava Marathon Sport Club. Dá se říct, že během týdne jsem za ně běžel svůj první závod.
Byl to půlmaraton – mistrovství Slovenska – a skončil jsem třetí. Byl to pro mě opravdu velký úspěch. Když jsem viděl, jak si vedu v porovnání s konkurencí, řekl jsem si, že se tomu začnu věnovat vážně a půjdu do běhání naplno.
Otázka: Kterého úspěchu si ceníš nejvíc?
Martin Rusina: Paradoxně to není můj nejlepší čas ani největší vítězství.
Běžel jsem Mistrovství Slovenska v půlmaratonu v Bratislavě. Cítil jsem se opravdu dobře a během celého závodu jsem se usmíval. Podmínky byly náročné a konkurence silná, ale podařilo se mi vyhrát.
Byli tam i moji rodiče a když jsem doběhl do cíle, všechny jsem objal. Byli tam sourozenci i další členové rodiny. Právě tohoto okamžiku si cením úplně nejvíc.
Otázka od fanouška: Kdy zaběhneš maraton pod 2 hodiny a 10 minut?
Martin Rusina: Slovenský rekord v maratonu je těsně pod 2 hodiny a 10 minut a zaběhl ho profesionální sportovec, který se běhu věnoval odmalička.
Takže předpokládám, že pro mě je to nereálné, protože nejsem profesionál, který by začal trénovat už jako dítě.
Můj současný osobní rekord je 2:17:44. Při současném nastavení, kdy kombinuji trénink s prací a vším ostatním, si myslím, že bych mohl zvládnout čas kolem 2 hodin a 14 minut.
Možná kdybych se běhu věnoval profesionálně a soustředil se jen na něj, bylo by to možné.
Otázka: Na co při běhu myslíš?
Martin Rusina: Když si jdu na hodinu zaběhat, hlavou mi proběhne opravdu všechno.
Hodně přemýšlím třeba nad situacemi v práci, které jsem mohl zvládnout lépe, nad běžnými věcmi nebo nad tím, co mě ještě čeká.
Při mém prvním maratonu to ale bylo úplně jiné. Bylo to hrozné. Hlavou mi běželo úplně všechno a ty dvě hodiny byly opravdu velké utrpení. Myslím, že by se o tom, co všechno mi tehdy proběhlo hlavou, dala napsat celá kniha.
Otázka: Posloucháš při běhání hudbu?
Martin Rusina: Při volnějších bězích ano, pustím si hudbu.
Při náročnějších trénincích ale ne, protože člověk by měl poslouchat své tělo – jak běží, jak se cítí a jestli už nejde za svou hranici.
Otázka: Jaký byl tvůj nejextrémnější sportovní zážitek?
Martin Rusina: Ještě v době, kdy jsem běhal méně kilometrů, jsem se jednou přihlásil na trailový závod delší než 30 kilometrů.
Bylo to na Oravě, přes kopce a s obrovským převýšením. Opravdu jsem na to nebyl připravený a do cíle jsem dobíhal z posledních sil.
Když jsem ale dorazil, cíl ještě nebyl ani postavený. Nikdo tam nebyl.
Součástí povinné výbavy byl telefon, takže jsem zavolal organizátorovi a zeptal se, kde jsou.
A tehdy jsem zjistil, že jsem doběhl dřív, než vůbec stihli postavit cílovou zónu. Prvního běžce totiž očekávali až o hodinu později.
To byl opravdu nezapomenutelný zážitek.
Otázka: Kterých svých vlastností si na sobě nejvíc ceníš?
Martin Rusina: Asi bych řekl, že jsou to disciplína a vytrvalost.
Jsem soutěživý a rád se porovnávám s ostatními. Na závody chodím proto, že rád vyhrávám. Rád soutěžím a chci být ve všem první a nejlepší.
Otázka: Máš nějaké oblíbené motto?
Martin Rusina: Ano, a říkám ho i na trénincích:
Bolest je dočasná, sláva je věčná.
Otázka: Jak se dá skloubit práce v IT firmě s během?
Martin Rusina: Je to komplikované, protože pokud máte pevnou pracovní dobu, je opravdu náročné běhat ráno i večer.
Člověk ale musí mít pevnou vůli a disciplínu.
Ráno si nastavíš budík, jdeš si zaběhat, v osm jsi v práci, po práci přijdeš domů a jdeš běhat znovu. Jinak to nejde.
Jako projektový manažer si své úkoly pečlivě plánuji a musím dodržovat disciplínu, i když se mi zrovna nechce.
Otázka: Co dělá Martin Rusina, když netrénuje a nepracuje?
Martin Rusina: Moc času už opravdu nezbývá.
Když vezmeme v úvahu, že běh zabere hodinu ráno a další hodinu odpoledne a pracovní doba má osm hodin, příliš volného času nezůstává.
Profesionální sportovec by navíc měl spát osm hodin, takže času je ještě méně.
Pak je tu vaření, čas s rodinou a přítelkyní, odpočinek, sauna a podobné věci. V podstatě skoro všechno nějak souvisí s během a regenerací.
Otázka: Jsi ambasadorem platformy Tazilla – CISO as a Service. Vidíš nějakou paralelu mezi během a řízením kybernetické bezpečnosti?
Martin Rusina: Jako běžec na dlouhé tratě tam určitě spojitost vidím.
Kybernetická bezpečnost se neustále vyvíjí, mění a zlepšuje. Nefunguje to tak, že něco jednou uděláte a tím je všechno hotové.
Stejné je to s během. Nestačí jednou natrénovat a očekávat, že to bude stačit.
Musíte trénovat neustále a dlouhodobě na sobě pracovat.
Právě v tom vidím hlavní spojení: disciplína a vytrvalost.
Otázka: Jaké máš plány po skončení závodní běžecké kariéry?
Martin Rusina: Měl jsem několik trenérů, slovenských i zahraničních, a hodně se od nich učím.
Absolvoval jsem také trenérský kurz, takže jsem certifikovaný trenér.
V současnosti vedu vlastní ženskou běžeckou skupinu a věřím, že se trénování budu věnovat i v budoucnu.
Od běhání tedy určitě nechci odejít. Chtěl bych u něj zůstat jako trenér.
Otázka: Co bys popřál platformě Tazilla, na jejímž úspěchu ses také podílel?
Martin Rusina: Hodně úspěchů a hodně zákazníků.
Ale i tady, když to propojím s během, je to o vytrvalosti a disciplíně.
Přeji Tazille, aby nebyla jen řešením pro dnešek, ale aby tu byla dlouhodobě. Aby pomáhala firmám a přispívala ke zlepšování celého prostředí kybernetické bezpečnosti.
Samozřejmě se také musí postupně vyvíjet a zlepšovat.
A možná z nás jednou bude další Microsoft!
Na první pohled se může zdát, že maraton a kybernetická bezpečnost nemají mnoho společného. Jak ale říká Martin Rusina, v obou případech jde o dlouhodobou disciplínu, systematickou práci a neustálé zlepšování.
Na maraton se nedá připravit jediným tréninkem a kybernetickou bezpečnost nelze vyřešit jedním projektem.
Obojí je běh na dlouhou trať.
Také Tazilla vznikla s cílem pomáhat organizacím řídit kybernetickou bezpečnost dlouhodobě a systematicky, nikoli prostřednictvím jednorázových aktivit.
Právě proto je propojení s vytrvalostním sportem a disciplínou, kterou Martin Rusina reprezentuje, zcela přirozené.
Stejně jako v maratonu i při řízení kybernetické bezpečnosti rozhodují vytrvalost, disciplína a schopnost myslet dopředu. A právě tyto hodnoty spojují Martina Rusinu a Tazillu.